Dnes budu mluvit o další kytičce, která teď krásně žlutě kvete a její užívání může být hodně blahodárné.

A tou kytičkou je vlaštovičník větší neboli chelidonium.

Tato kytka je jedovatá, tedy není dobré ji užívat přímo jako třeba čaj. I když český bylinkář Zentrich doporučoval i užívání vlaštovičníkového čaje, ale s tím bych byl přeci jen opatrný.

Když utrhneme stonek vlaštovičníku, tak z něj prýští jasně žlutá tekutina, která je žíravá a používá se lidově k vypalování bradavic.

Ale mnohem důležitější je užívání vlaštovičníku na žlučník. Je to vlastně nejsilnější přírodní žlučníkový stimulátor, jaký existuje. Známý bylinkář Jiří Janča o vlaštovičníku mluvil jako o jedné z nejdůležitějších bylinek vůbec. Ale důležité je užívat vlaštovičník ředěný, a nikoliv přímo tinkturu. A pro posílení žlučníku se používá vlaštovičník ředěný v potenci D3, což znamená, že se tinktura ředí třikrát po sobě v poměru jedna ku deseti a při každém ředění se ten roztok protřepává. Šťáva z vlaštovičníku se nejdříve zředí 1:1 s 95% lihem a tato základní tinktura se poté zředí 3x. Z jedné kapky šťávy vymačkané z vlaštovičníku tedy dostaneme 2 000 kapek výsledného roztoku.

Sbírat a vymačkávat šťávu z vlaštovičníku není dobré dělat holýma rukama, ale stačí třeba mikrotenové rukavice, které jsou v obchodech s potravinami pro nabírání pečiva. Pokud se do toho někdo chce pustit, tak podrobnosti najdete na internetu, ale chtěl jsem vám říct alespoň základy pro představu, jak se kapky na žlučník připravují. Pokud máte jakékoliv problémy se žlučníkem, anebo je vám těžko po mastnějším jídle, tak vlaštovičníkové kapky v ředění D3 vřele doporučuji. Budete překvapeni, jak vám i jen po tom, co se přejíte pořádně promaštěnou svatomartinskou husou, nastartují trávení.