Mé poslední recenze na ČSFD
Velmi povedená odpočinková zábava, Rachel McAdams kouzelná, ale zas víc než příjemě zábavný film to není. Ale voda, písek a slunce v únoru, to se rozhodně počítá.
Hutný styl dohnaný do absurdna, hodně dada a skoro až surrealistický humor, což není pro každého. Autoři i herci se prostě pořádně vyblbli. Když se člověk na to naladí a nechá to plynout, je to supr.
Jsou tam hezké obrázky, minimálně dvě hezké holky z nichž jedna dokonce hraje, zajímavá hudba. Děj je úplně stupidní, ale pokud to člověk bere jako náhodné překážky na cestě do země zaslíbené tak jako oddechová béčková slátanina to funguje.
Pokud se někomu líbí alespoň jeden z protagonistů ústřední trojice, tak ho to bude asi bavit. Různé scény i celkem vtipné, ale celek (scénář+režie+herecké schopnosti) dohromady nefungují. Přitom zápletka je celkem nosná o čemž svědčí úspěch knižní předlohy. Zkrátka když v psychothrilleru chybí psychologie, pak to za moc nestojí. Asi to pro Paula Feiga nebyl vhodný šálek. Nicméně v porovnání s béčkovými thrillery oddychový průměr.
Teď došlo, že nenapsal vůbec nic! k mému nejoblíbenějšímu filmu. Tak panika a rychle rychle napravit: Úplně nejlepší film všech dob, od hluboké minulosti do (zatím) navždy. Vypadá poskládané hala bala, ale vše funguje do každičké sekundy, emoce ode zdi ke zdi. A teda v kinosále (počátkem 90. let, tedy ještě opravdové kino, ne ty multiobchodnícentra) sledovat detail na rozžhavenou cigaretu bylo na hranici fyzického mučení. (Po skončení projekce jsem si zapálil samozřejmě 2 najednou – A to byla teprve dokonalá filmová slast.) Vše filmové posunuto na vyšší level.
Na jednu stranu hezká dobovka. (I když, když už si to hraje na dobovku, tak by bylo dobré pohlídat alespoň zásadní dobové věci. Hlavní scéna v exteriéru v Praze – Nová scéna ND. Děj 1973, otevření Nové scény 1983. Nicméně sedmdesátkový design to dejme tomu je.) Ale scénář a dramaturgie 0. Navíc historicky – že je slovenský národní hrdina naštvaný, že ho vrchnost nechce pustin na „Ice“? To je tak nereálný pohled na 70. léta. V závěru zvýrazněná jemná vnitřní rozervanost hrdiny je alespoň jakýs pokus o drama, ale to je na celý film žalostně málo. Částečně to zachraňují herecké výkony, ale proč Zuzana Mauréry, která to herecky celé výrazně táhne, musí tak nablble a úplně zbytečně ráčkovat?
Moc příjemné překvapení, sice s trochu pomalým rozjezdem, ale když už se to rozběhlo, tak to dál už krásně cválalo až do milého zakončení. A Alison Brie herecky skvělá.
Dobrý nápad svést Momou a Bautistu dohromady, a to navíc na Havaji. Akční scény jsou zbytečně naddimenzované patrně z toho důvodu, že si producenti myslí, že to současný divák potřebuje. Ale myslím, že by odlehčení v tomto směru tomu spíš pomohlo. Neb je to jinak spíš příjemný rodinný havajský film s velmi malou náročností na přemýšlení. Respektive přemýšlení by mohlo být spíš na překážku.
Někdo zde zmiňoval, že je to předvídatelné. Není. O to je to blbější. Celkem hezky vystavěná zápletka i nálada, moře atd. A najednou odkudsi přiletí konec. Proč, jak, kam, odkud, nikdo neví. Možná se jim dva filmy smíchaly a popletly dohromady. Ze zbytku těch filmů možná existuje ještě jeden.
Výborný nízkorozpočtový film, dobrý scénář i dramaturgie, Alison Brie výborná, Dave Franco sice slabší, ale když jsou manželé i ve skutečnosti, tak je celkem vtipné, že si spolu takhle zadováděli (včetně na WC). (poznámka k řazení do žánrů: scifi NE, a k hororu navíc romantické drama)
Všechny mé recenze na ČSFD
Má poslední recenze na ČSFD
SOS
Velmi povedená odpočinková zábava, Rachel McAdams kouzelná, ale zas víc než příjemě zábavný film to není. Ale voda, písek a slunce v únoru, to se rozhodně počítá.
hudba
Záznam konzertu
„Písně pro duši a srdce“
