Týden

Dnes zmíním film, který jsem viděl včera a rozhodně ho doporučuju zhlédnout.

Tento film nešel do kin, i když by si to celkem zasloužil kvůli krásným záběrům, ale produkovala ho přímo streamovací platforma Apple. A v Česku ho jde samozřejmě stáhnout i klasickým českým způsobem.

Tento film se jmenuje Tenzing a Tenzing je jméno jednoho ze dvou mužů, kteří poprvé stanuli na nejvyšší hoře světa – Mount Everestu. Tím druhým byl Novozélanďan Edmund Hillary.

Tenzing byl původně šerpou, který se účastnil předchozích sedmi neúspěšných pokusů o zdolání Mount Everestu. A nakonec se účastnil i britské výpravy, a nikoliv již jako šerpa, ale člen horolezeckého týmu.

A tak je vlastně hezké, že prvními dvěma lidmi na nejvyšší hoře světa byli Novozélanďan s domorodcem, který se pod touto vznešenou horou narodil. A kontrast domorodectví s britskou arogancí hraje ve filmu také svou roli.

Zmíním jen krátký dialog mezi Tenzingem a Hillarym:

– Takže plukovník Hunt považuje Čomolungmu za nepřítele?

– Myslím, že Britové obecně považují přírodu za něco, co si člověk musí podmanit.

– Možná právě v tom dělají chybu. Oni vidí hory, my vidíme sami sebe. Hory jsou kosti. My jsme krev.

Takže ve filmu najdeme i mírný duchovní přesah, ale to hlavní jsou krásné záběry hor, horolezecké drama, které tedy víme, jak dopadne, a velmi dobře udělaná hudba.

Tedy celý film je maličko na hranici kýče, ale kýče velmi dobře udělaného. Režisérka Jennifer Peedom předtím natočila jen dokumentární filmy. A když zmíním jejich názvy, tak pochopíte, co tato režisérka miluje nejvíc. Natočila například: Řeka, Hora, Šerpa a Zázrak na Everestu. Navíc si ve filmu zahrál skvělý Willem *Dafoe*.

V současné době se Everest stal sice běžnou turistickou destinací. Každý rok se na vrchol dostane kolem tisícovky lidí. A tak za peníze si jde koupit i výstup na nejvyšší horu světa. Ale v roce 1953 to byla stále ještě nedostupná příroda. A tak doporučuju si film Tenzing od Jennifer Peedom pustit na co největší obrazovce, když už to nejde v kině.

Asi nelze nezmínit proběhlé senátní volby. A zopakuju to, co jsem říkal před týdnem. Volby do Senátu dopadly tak, jak se dalo čekat. Andrej je označil jako katastrofální. No, strana ANO přišla jen o jednoho senátora, takže z tohoto pohledu to zas tak velká katastrofa není. Ale Andrej by si měl uvědomit, že vládní koalice vůbec neoslovuje protipětikoaliční část společnosti jako celek. Hraje si na svém ano-písečku, ale nepochopil, že není jen předseda své strany, ale premiér části veřejnosti, která odmítá eurounijní likvidaci naší země.

A tak pokud Andrejovi dojde to, že to je ta skutečná katastrofa, a tedy začne plnit to, co od něj veřejnost očekává, tak třeba by se z Babiše mohl stát i opravdový politik a ne pouze celkem schopný manažer.

Jenže tomu ve skutečnosti nejde stejně příliš věřit. Ale přece jen by měl přemýšlet nad tím, jestli chce být zvolen i v příštím volebním období. A tak by se mohl snažit alespoň trochu kolaboraci s Evropskou unií brzdit, a samozřejmě by také měl brzdit podporu války proti Rusku. Přitom Donald vysílá ze zámoří celkem jasné ropné signály.

Ale Francie po víkendovém požáru stále doutná a dá se očekávat, že to další víkend opět rozjede. Tedy kdo stále věří tomu, že Evropská unie jde vstříc světlým zítřkům, tak by se mohl pomalu začít probírat ze svých růžových a duhových snů. Západní Evropu čekají velké problémy a my bychom si měli velmi dobře uvědomit, jestli ji chceme slepě následovat.

Ale hlavně, opět opakuji, nespoléhejme na volební systém, který má se skutečnou demokracií jen málo společného. Strany, které se do parlamentu dostanou, řídí úplně někdo jiný. A tak pokud chceme, abychom si v naší zemi skutečně vládli, je potřeba převzít moc do našich vlastních národních rukou. A to nepůjde bez statečné aktivity jednotlivých lidí.

V komentářích současného dění zmíním znovu Evropskou unii, ale z trochu jiného úhlu pohledu.

Pro mnohé je to sice známá věc, ale myslím, že většina společnosti o tom příliš netuší, a týká se to zemědělství.

Evropská unie za naše peníze postupně likviduje naši soběstačnost, ale navíc otravuje i naši půdu více jedovatými látkami, než je nutné.

Tato problematika je samozřejmě mnohem složitější a komplexní, ale uvedu dva celkem jednoduché případy, které jsou celkem ukázkové.

Podle nařízení EU má být 4 % orné půdy ladem a postupem času chce směřovat k 10 %. Zkrátka dobrá úrodná půda, na které hospodařili naši předci, má být ponechána neobdělávána. Což ale znamená, že vypěstujeme o 4 % méně potravin. A kdo to zaplatí? Samozřejmě my. Protože zemědělci dostávají na tato lada dotace, které jsou vybírány z našich kapes.

No a další příklad, EU zakázala zemědělcům orat. Tedy orat můžou, ale jen občas, zpravidla jen jednou za 4 roky. A proč? EU to vysvětluje různými způsoby, z nichž samozřejmě nesmí chybět CO2. A tak zemědělci mohou jen kypřit, jinak by nedostali dotace, které samozřejmě také platíme my.

Jenže orba má mnoho výhod. A jednou z nich je, že se eliminuje plevel. A protože se nemůže orat, tak se musí používat více pesticidů a herbicidů, dokonce i o 50 %. Tedy za naše peníze zemědělci stříkají mnohem více jedů na pole, než by bylo nutné. A to je jen jedna z nevýhod. Bez orby také půda zachytává méně srážek, plodiny mají menší výnosy a tak dál. Tedy to, co naši předkové postupně objevovali a zdokonalovali stovky let, orání se na našem území provádí od středověku, v 18. a 19. století bylo ještě víc zdokonalováno, tak EU nás vrací o dva tisíce let zpátky. To je ta progrese Evropské unie. No ale víme, kam tato progrese vede, stačí se podívat na hořící Francii.

Dnes zmíním další zázračnou kytičku, kterou všichni známe, ale možná všichni neznáte jedno z jejího zázračného působení.

Bude řeč o zdánlivě obyčejném heřmánku.

Jeho běžné užívání myslím nemusím příliš rozebírat.

Použití je velmi všestranné. Pomáhá na zažívací trakt, na nachlazení a dýchací cesty, je hojivý na kůži, záněty v ústní dutině, používá se i ve vlasové kosmetice a má účinky i na psychiku. Zklidňuje mysl, zmírňuje stres a podporuje usínání.

Ale byl bych velmi opatrný pít heřmánkový čaj pravidelně, třeba každý den, i když to můžeme obecně říct o každém léčivém prostředku. Je důležité nebrat bylinky jako něco neškodného. Bylinky jsou totiž tak úžasné proto, že skutečně účinkují. A pokud jakýchkoliv účinných látek používáme moc, může to způsobovat různé problémy.

Ale zpět k heřmánku. Heřmánek je totiž zázračný i v podávání ve formě homeopatika. A mnoho lidí poznalo velkou sílu homeopatie právě díky heřmánku.

Jedno z jeho možných použití je při problematickém prořezávání zoubků malých dětí. Nejde říct, že heřmánek pomůže vždy, tak to v homeopatii nefunguje. Ale pokud má někdo dítě, které je při prořezávání zoubků extrémně protivné, je v podstatě neuspokojitelné, rodiče již několikátý den nespí, protože dítě prořve celé noci a ani chování příliš nepomáhá, ale bez chování je to ještě horší – tak přesně na tento stav může pomoct homeopatický heřmánek, tedy chamomilla.

A pokud zrovna toto dítě chamomillu skutečně potřebuje, tak rodiče mohou zažít skutečný homeopatický zázrak. Protože po několika dnech šílenství se dítě může po jedné kuličce během několika minut zcela uklidnit a nechat své rodiče konečně v klidu vyspat.

Takže pokud máte ve svém okolí malé dítě a chcete zažít homeopatický zázrak, vzpomeňte si na chamomillu, tedy heřmánek, při dětském pláči při prořezávání zubů. Chamomilla se používá samozřejmě na mnoho dalších věcí včetně některých zánětů zubů, ale to už je trochu komplikovanější problematika.

Nicméně je důležité nezapomínat na ten obyčejný heřmánek.

A když se dívám na svátky, tak sice obvykle mluvím o nějakých křesťanských světcích, ale dnes udělám přece jen výjimku. Protože nás čeká svátek vzniku ČSR.

A chtěl bych připomenout přímo vyhlášení republiky samotné. Protože ono k tomu došlo vlastně celkem spontánně.

Ráno 28. října se rozšířila zpráva, že Rakousko-Uhersko přijímá podmínky k zahájení jednání o příměří. Lidé si ji vyložili jako konec monarchie a začali slavit. V ulicích se strhávaly rakouské znaky, vyvěšovaly české vlajky a na Václavském náměstí se shromažďoval dav. A kolem jedenácté dopoledne vystoupil u pomníku svatého Václava Isidor Zahradník a prohlásil samostatnost československého státu.

Isidor Bohdan Zahradník byl katolický kněz, později spojený s pravoslavím, a byl to také politik agrárního hnutí.

U svatého Václava prohlásil:

„Navždy lámeme pouta, v nichž nás týrali věrolomní, cizáčtí a nemravní Habsburkové. Jsme svobodní!

Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“

Zajímavé je, že Masarykovi se toto živelné vyhlášení republiky vůbec nezamlouvalo. Chtěl, aby byla republika vyhlášena až po jeho příjezdu do Prahy z Ameriky, ale to se stalo až 21. prosince. A i později neuznával 28. říjen jako den vzniku Československa.

A tak vzpomeňme na kněze Isidora Zahradníka, který vyhlásil vznik naší republiky přísahou u pomníku svatého Václava. Protože i když se moci ve státě chopila zednářská skupina kolem Masaryka, tak samotné vyhlášení se stalo tím nejzajímavějším duchovním způsobem. Knězem, který měl blízko k pravoslaví, což jsou právě kořeny spjaté se svatým Václavem.

Naše dnešní téma je opět zdravotní a navazuji s ním na jedno z předchozích, ve kterém jsem mluvil o kovidu. A zmínil jsem jednu z možných terapií, užívání oxidu chloričitého. A dnes jsem si řekl, že vám o tom povím trochu podrobněji.

Terapii pomocí oxidu chloričitého objevil Američan Jim Humble v roce 1996 a začal ji popularizovat tím, že o tom v roce 2006 vydal knihu.

Svou původní terapii nazval MMS a ta se brzy stala v některých kruzích velmi populární.

Jim Humble přemýšlel nad tím, že v tropických oblastech vojáci a cestovatelé, pokud nemají k dispozici pitnou vodu, tak používají k dezinfekci vody chloritan sodný s nějakou kyselinou. Při jejich smíchání vznikne oxid chloričitý, který zničí choroboplodné zárodky ve vodě. A Jima Humbla napadlo, že pokud oxid chloričitý ničí choroboplodné zárodky ve vodě, tak jestli by je nemohl ničit přímo v lidském těle. A tak začal s touto směsí chemikálií experimentovat a podařilo se mu s ní úspěšně vyléčit malárii.

S touto terapií začali mít dobré výsledky lidé po celém světě. A tedy rozhodně to není terapie nezajímavá. Jenže je z několika důvodů velmi problematická.

První problém je ten, že když se smíchají tyto dvě chemikálie, tak kromě oxidu chloričitého tam zůstávají ještě zbytkové chemikálie, které nejsou příliš příjemné pro užívání. Někteří lidé po užívání terapeutických množství i zvrací. A já, když jsem se o této terapii dozvěděl, tak mě velmi odpuzovala. A protože jsem homeopat, který jako nejdrsnější léky používá cukrové kuličky, tak by mě nenapadlo něco takového zkoušet.

Ale u této terapie je ještě mnohem závažnější problém, a to ten, že to funguje a že je to levné. A to je důvod, proč farmaceutický průmysl vyhlásil tomuto léčivému prostředku válku. Jednak je tato terapie zesměšňována jako bazénová chemie. Možná si někdo z vás vzpomene, že se o tom během kovidu zmínil i Donald Trump. A ihned se proti tomu zvedla vlna mediálního zesměšňování.

Ale proti MMS vystupují i různé úřady, které mají za úkol chránit farmaceutický byznys před různými nebezpečími. A tak třeba v USA jsou prodejci MMS trestně stíháni.

A já sám bych se touto metodou již více nezabýval, kdyby nepřišel kovid.

Od roku 2015 jsem se hodně zabýval tématem očkování, a když přišel kovid, tak mi bylo velmi brzy jasné, že celé to bude hra o očkování. A pokud by se našla nějaká jednoduchá léčba, tak by se lidé nenechali k očkování dotlačit. Homeopatická léčba sice fungovala, ale z počátku ji bylo potřeba řešit hodně individuálně. A tak jako plošná ochrana proti kovidu to moc nefungovalo. Až teprve později se podařilo najít velmi účinnou kombinaci, ale v roce 2020 to pomocí homeopatie nebylo příliš jednoduché.

A tou dobou jsem po delší době znovu narazil na používání oxidu chloričitého. Jenže tou dobou se už běžně používala jiná forma než ta, o které jsem mluvil dříve, tedy MMS. MMS je opravdu driák, po kterém je člověku špatně. Ale byla vyvinuta celkem jednoduchá metoda, při které se oddělí čistý roztok oxidu chloričitého od těch zbytkových chemikálií, a té se říká CDS. A tak terapeutická dávka je téměř bez chuti. Jen tedy mírně zapáchá chlórem, ale to bylo zrovna u kovidu to nejmenší, protože u kovidu lidé ztráceli čich.

Ale jak už jsem říkal. Největší problém u oxidu chloričitého je ten, že funguje. A protože u kovidu bylo to nejdůležitější zakázat jakoukoliv možnou léčbu, tak farmaceutické firmy se po celém světě snažily, aby se tento léčivý prostředek nedostal k lidem.

Jenže v Jižní Americe se stal malý zázrak. Plukovník ekvádorské armády měl se svou jednotkou odstraňovat mrtvé v epidemií zasaženém největším ekvádorském městě Guayaquilu s minimálními ochrannými pomůckami. V té době bylo ve městě 15 000 mrtvých a místo rakví byly k dispozici pouze lepenkové krabice. Ale od někoho se dozvěděl o možnosti užívat CDS, a tak nařídil jeho užívání v celé jednotce. A když ho jeho vojáci preventivně užívali, tak nikdo z nich neonemocněl. A tato informace se velmi rychle rozšířila ve vojenském prostředí, kde farmaceutické firmy neměly příliš velký vliv. A protože to empiricky skutečně fungovalo, tak některé jihoamerické země začaly CDS distribuovat plošně přímo mezi obyvatelstvo. Například v Bolívii bylo plošné šíření CDS schváleno parlamentem.

No a pamatujete si, že by u nás o tom média informovala? Samozřejmě že ne. Farmaceutickým firmám, které chtěly jakoukoliv možnou léčbu zakázat, se podařilo jihoamerické léčebné praktiky ututlat. Protože kdo by se potom chtěl nechat očkovat? A tak farmaceuti záměrně nechali zcela zbytečně umírat další statisíce lidí jen kvůli tomu, aby mohli do zdravých lidí dostat své očkovací látky.

Když se zeptáte umělé inteligence na MMS nebo CDS, tak na vás hned vysype varování, že je to nebezpečné, neprokázané a toxické. Jenže když začnete opravdu studovat účinky a nebezpečnost terapeutických dávek, tak jednak zjistíte, že nebezpečné nejsou, ale navíc skutečně likvidují patogeny a to zvláště viry a jednodušší jednobuněčné organismy. Na buňky lidského těla nemají žádný negativní vliv.

Ale samozřejmě nejde jen o přímý efekt na lidské buňky. Oxid chloričitý je oxidační činidlo které v krvi vytváří oxidační stres, což je v dlouhodobém horizontu nežádoucí. Právě proto se doporučuje užívat různé antioxidanty, které tento oxidační stres snižují. Jenže při nákaze kovidem je potřeba zasáhnout nějakým efektivním nástrojem a právě tato oxidace byla schopná přímo rozkládat virové obálky a tak je přímo likvidovat. A co se týče toxicity, tak běžná antibiotika jsou mnohem toxičtější než CDS a například na střevní mikroflóru jsou antibiotika mnohem drastičtější.

A jak jsem říkal, že MMS mi bylo velmi nesympatické, tak když jsem si podrobně nastudoval CDS, tak jsem ho sám chtěl vyzkoušet. A i sám na vlastní kůži jsem si otestoval, že během kovidu mi užívání CDS přímo pomáhalo při dýchání, kdy se mi již po hodině užívání CDS začalo mnohem lépe dýchat. A i objektivně byla naměřena vyšší saturace kyslíkem po užívání CDS. Sám jsem zažil hraniční případy, u kterých se již uvažovalo o připojení na ventilátor, které po CDS začaly normálně fungovat a zcela se vyléčily.

Až teprve po delší době se objevil další zajímavý prostředek, a to ivermektin. Těžko říct, který z těchto dvou prostředků je účinnější. Ale za oxid chloričitý se mohu sám osobně zaručit.

CDS je však zajímavý ještě ve dvou dalších ohledech.

Jednak výroba je velmi levná a pokud získáte zdrojovou látku chloritan sodný, který v různých prodejnách chemikálií stojí pár set korun, tak si můžete sami vyrobit velké množství CDS jen pomocí potravinářské kyseliny citronové. Tedy dostupnost CDS je v případě nouze mnohem lepší než u ivermektinu.

A druhá velká výhoda je, že pokud by byla spuštěna další umělá pandemie s jiným virem, tak vůbec nemůžeme vědět, jestli bude i u této nové pandemie ivermektin účinný jako u kovidu. Ale je možné předpokládat, že CDS bude. Protože obecně funguje na různé virové obálky.

Do větších podrobností s výrobou a tak podobně nebudu již více zabíhat. Během kovidových let jsem o tom napsal několik článků včetně popisu výroby CDS, které jsou na mém webu vaclavhrabak.cz, a v prosinci v roce 2020 jsem o tom poskytl i rozhovor v Parlamentních listech.

Avšak to hlavní je jednak si uvědomit, jak zločinným způsobem funguje farmaceutický systém, a dále i to, že je možné mít doma velmi levný a účinný prostředek proti případným virovým epidemiím.