Knihovna Václava Havla

Zaujalo mě, co se děje kolem Knihovny Václava Havla. Kauza kolem této knihovny vypadá na první pohled jako bouře ve sklenici vody. Kdo je, nebo není ředitelem této zbytečné instituce, a to, jestli bude nebo nebude dál existovat, by mohlo být veřejnosti celkem jedno. Ale je zajímavé, že tato kauza přitáhla pozornost k aktérům a je dobré popřemýšlet, co to vlastně Knihovna Václava Havla je.

Když se podíváme na webové stránky, zjistíme, že informačně je to skutečně zbytečná záležitost. Celkem mě až udivilo, že Havlovu nejslavnější politickou esej, Dopis Václava Havla Gustavu Husákovi ze dne 8. 4. 1975, tam zkrátka nenajdete. Najdete tam texty o tom, jak ji máme správně rozumět, několik krátkých zpráv o tom, že tato esej má výročí nebo do jakého okrajového jazyka byla přeložena, ale text nenajdete ani tam, ani na celém internetu bez jakési registrace. Jedinou volně přístupnou verzi jsem našel ve slovenštině, a tedy to skoro vypadá, jako by se ji někdo snažil utajit. No ale po registraci někde se mi ji podařilo stáhnout a přečíst, ale k tomu se vrátíme později.

Knihovna tedy nefunguje jako knihovna, tedy k poskytování informací. Tak k čemu tedy je? Tomáš Sedláček, stále současný, ale exkomunikovaný ředitel, v nedávném rozhovoru řekl, že knihovna slouží k šíření víry, jakou měl Václav Havel. Tedy je to jakási základna k šíření jakési víry spojované s Václavem Havlem. A tak je zajímavé, kdo vlastně je touto základnou vyživován, aby tuto víru mohl šířit, protože hlavním donátorem byl Zdeněk Bakala, který každý rok do této základny sypal desítky milionů korun. A dvě výrazné osobnosti spojené s KVH jsou Tomáš Sedláček, stále současný ředitel, a Tomáš Halík, po dlouhá léta člen správní rady.

A tato dvojka Tomášů je zajímavá napojením na další instituci, a tou je Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Tomáš Halík se v současnosti přesunul na Filozofickou fakultu, ale s Fakultou sociálních věd jsou oba spjati velmi úzce. A tato fakulta, vzniknuvší velmi záhy po listopadovém převratu, 1. června roku 1990, se stala hlavní zásobárnou kádrů pro obsazování ministerstev a vládních úřadů. V podstatě můžeme přirovnat Knihovnu Václava Havla k takovému malému českému Aspenu a Sociologickou fakultu ke školícímu středisku pro své pěšáky.

A tato ideová základna se nyní do krve rozhádala, protože se zřejmě neděje vše podle představ jakýchsi postav v pozadí. A nebo jim možná třeba jen vyschl nějaký penězovod a šíření havlistické víry zadarmo nikoho nezajímá. Před pár dny Dáša Havlová dokonce zakázala Knihovně používat jméno Václava Havla. A tak dění kolem Knihovny Václava Havla a hlavně i její personální obsazení od jejího vzniku po současnost je vlastně velmi zajímavé a navíc i celkem komické.