Životní prostředí proti přírodě

Dnešní téma jsem nazval životní prostředí proti přírodě. Na první pohled to vypadá jako protimluv.

Obecně se tyto dva termíny používají jako synonyma, většinou si myslíme, že jsou v podstatě totožné, jenže je v tom velký háček. Tyto dva termíny mají sice určitý překryv, ale v některých ohledech stojí téměř proti sobě, a tak je celkem zajímavé nad tím popřemýšlet. Jsou to totiž dva zcela odlišné koncepty vnímání přírody jako takové.

Když si poslechneme výkřiky Gréty Thunberg, zjistíme, že přestože mluví o ochraně planety, nejde jí o přírodu jako takovou. Jde jí o to, kde bude žít ona a její vrstevníci, protože její rodiče toto prostředí k žití zničili. A do jisté míry má samozřejmě pravdu. Ale vidíme v té její naštvanosti alespoň zrnko nějaké lásky k přírodě? Já tam nic takového nevidím.

A podobně je to s takzvanými progresivisty, kterým již říkáme infantisté. Na přírodu pohlížejí jako na velmi racionální prostředí k životu člověka. Tedy doslova životní prostředí. Chtějí sice toto životní prostředí zdravé a tedy do jisté míry chtějí i zdravou přírodu, ale zásadní rozdíl je v úhlu pohledu. Je to z pohledu člověka, který chce přírodu používat jako svůj obývák.

Jenže příroda sama o sobě o tom není. Příroda je samostatný živý organismus, je to svébytná bytost, ve které se kromě mnoha rostlin a živočichů pohybuje i jeden celkem inteligentní živočich, a to člověk. A to je úplně odlišný úhel pohledu. A z těchto dvou zmíněných úhlů pohledu vyplývají nakonec i odlišné přístupy.

Ten první přístup je v podstatě přístup inženýrský. Opírá se o vědecké studie, které jsou obvykle falšované, a chtějí pomocí různých metod dosáhnout nějaké měřitelné hodnoty.

Ten druhý přístup je naprosto odlišný. Je to totiž o lásce. Je to o vnímání přírody a vnímání toho, co jí skutečně škodí. A je to o přírodě jako takové. Není to o tom, jak ji co nejefektivněji využít.

Ten první přístup je o dělání cyklostezek prostředkem lesa. Ten druhý je o tom, tiše vstoupit do toho lesa a snažit se tam nerušit jeho vlastní dech.

Mnoho ekologických aktivistů původně chtělo chránit přírodu. Ale postupem času tyto aktivity převzali do své agendy progresivističtí, respektive infantističtí propagandisté.

Když se totiž před mladými lidmi řekne ochrana životního prostředí, je to něco neoddiskutovatelného. Je to něco, za co by mladí šli na barikády, i když hlavně pokud by ty barikády byly na obrazovkách mobilů.

Je to na nejvyšším žebříčku svazáckých hodnot. A ti, kteří toto jejich nadšení nesdílejí, vlastně často na ochranu přírody rezignují, protože toto téma si zabrala tato nová propaganda. Jenže to je právě propaganda životního prostředí a nikoliv skutečné ochrany přírody.

V českém národu je totiž původně ochrana přírody hluboko zakořeněná. Na českém území bylo velmi silné trempství a i zahrádkaření a ježdění na chaty. To vždy bylo děláno s velkým respektem k přírodě. Všichni věděli, že v lese křičí jen idioti. I české houbaření je ve světě unikátní. A i to houbaření vždy bylo o soužití s přírodou a bylo to děláno pro prospěch sebe i přátel v okolí. Tím nechci tvrdit, že mnozí houbaři se nechovali hnusně, ale stejně to v lidech zanechávalo souznění s přírodou.

Příroda má totiž velkou moc očistit člověka, který do ní vejde s pokorou, od různých negativních vlivů. Naladit se na čisté vibrace přírody, zbavit se zátěže, která se na člověka sype ze všech stran. Jenže pro kruhy, které se snaží řídit lidi, to není žádoucí. Kruhy, které chtějí poslušné obyvatelstvo, nechtějí, aby se lidé čistili od všudypřítomné zátěže. Nechtějí, aby odešli od televizního zpravodajství nebo z dosahu mobilních sítí. Chtějí člověka neustále připojeného, stavějí v lese mobilní vysílače, cyklostezky, dělají z přírody prostor pro lidi, aby se nenudili. A mimochodem, chtěli, aby lidé v lese nosili roušky.

Uvedu úplně jednoduchý příklad toho, jak se proměňuje vnímání přírody v Praze. Pražská Stromovka byla před 30 lety sice městský, ale celkem přírodní park, kam chodili lidi, kteří v Praze chtěli zažít alespoň kousek přírody. Od té doby tam vzniklo mnoho atrakcí pro lidi, sportovních plácků. Tedy zábava pro lidi, aby tam přišli a něčím se zabavili. Ale nejde na to vlastně nic namítat, vždyť je to pro lidi.

Na Letné se čím dál tím víc konají různé hudební párty. Nedávno se od Stalina ozývala tak dunivá technohudba, že rytmické dunění bylo slyšet nejen po celé Letné, ale i mnohem dál a i na protějším břehu Vltavy. Je to velmi úspěšná snaha o to, aby se člověk nemohl zastavit a naladit se alespoň trochu na přírodní vibrace.

Jít po náplavce byla dřív procházka podél nádherné řeky Vltavy. Teď je to v podstatě kontinuální hospoda s hudební produkcí.

Vedle Hradu na svatováclavské vinici bylo vinobraní s technohudbou, která byla slyšet ve Zlaté uličce. To vše je pro příznivce nové propagandy v pořádku. Protože vždyť si všichni chceme užívat to naše čisté životní prostředí.

Jenže tímto způsobem se postupně skutečná příroda eliminuje. Stává se z toho pouze životní prostředí.

Jeden z nejvýraznějších rozporů současnosti mezi přírodou a životním prostředím jsou větrníky. Větrné elektrárny prokazatelně likvidují přírodu, ale jsou budovány kvůli ochraně životního prostředí.

Kvůli ochraně životního prostředí inženýři vymysleli, že se budou kácet lesy a dřevo ze stromů se bude ukládat do oceánu pod hladinu.

To jsou sice extrémní případy, ale ono se to samé děje i v malém a na zdánlivě nevinných drobnostech.

Přitom nemyslím, že by na to mladí lidé, nositelé nových trendů, neslyšeli. Progresivističtí infantisté přece dali životní prostředí na piedestal. Tedy je to něco, co, pokud se to správně podá, může být u nich populární. Jen je potřeba mluvit o skutečné přírodě.

Grétovci si z ochrany planety udělali monopol a obsadili si celé téma pro vlastní účely. Pro mnoho lidí udělali z ochrany planety téměř nadávku.

Ale my se s naší planetou můžeme sami spojit. Není na to potřeba inženýrský vědecký přístup.

Naše matka Země na nás promlouvá a je skutečně poraněná a trpí tím, co jí my jako lidstvo děláme. Ale ne kvůli tomu, že je ve vzduchu CO2. Ne kvůli tomu, že někdo odtrhne uzávěr od pet flašky. Kvůli ochraně životního prostředí jsou nám předkládány úplné banality, aby měli všichni pocit, jak statečně bojují za životní prostředí, ale podstatné věci vůbec nikdo neřeší. Zamořování přírody chemií, odpady, akustickým a světelným smogem.

Vraťme se ke skutečné přírodě. Nevytvářejme další kudy-z-nudy akce. Naopak odstraňujme z přírody pouťovou zábavu. Vraťme se k respektu k přírodě a k pokoře. Příroda není životní prostředí. Je to bytost, která trpí tím, co lidé dělají. Nesypejme do přírody další odpady a chemii a obnovme v ní klid.

Nalaďme se na přírodní vlny a nechme se od přírody léčit. Neužívejme ji jen jako zdroj. Obnovme v sobě to, co znali naši předkové. Milujme přírodu, jež je živá bytost, která nás živí, ochraňuje a léčí. Jsme její děti a my se k této naší matce chovejme s největší úctou. Protože to je skutečný boží záměr.