Pohanství vs. křesťanství na našem území

Pohanství má v současnosti pro mnoho lidí velmi lákavý étos a kristianizaci našeho území vnímají jako násilný teror. Po více než tisíci letech a mnoha přepisování historie však není překvapivé, že je tato doba vykládána mnoha protichůdnými výklady. A nelze to vyřešit jednoduchým tvrzením, že „jak to bylo doopravdy“, protože všechny protichůdné názory tvrdí, že to tak je „doopravdy“. A tedy abychom zjistili, co se tou dobou vlastně dělo, potřebujeme se ponořit do hloubky.

Pokud bychom na celou věc pohlíželi čistě hmotně a materialisticky, tak obě náboženství, jak pohanství, tak křesťanství, mají své struktury společenských hodnot a západní křesťanství má i svoji výraznou organizační centralistickou strukturu, kterou lze snadno využít k mocenským účelům. Potud by měli přívrženci pohanství pravdu. Západní křesťanství přinášelo nový systém řízení společnosti a někteří vládcové prosazovali tuto strukturu násilně. Jenže to se vůbec netýká náboženství samotného. A východní křesťanství tuto přísně centralistickou strukturu nemá. Tedy je důležité se podívat na křesťanství jako takové bez římské centralistické moci. Ostatně Římané byli vždy vojáci s vojenským způsobem uvažování a tento vojenský systém přilepili k římskému křesťanství.

Pokud chceme skutečně pochopit vztah mezi křesťanstvím a pohanstvím, je potřeba opustit materialistický pohled a přesunout se k pohledu duchovnímu. A tedy nevnímat tato náboženství jako hodnotový systém, ale jako spirituální komunikaci s oblastí mezi zemí a nebem.

A tedy potřebujeme přijmout to, že obě náboženství jsou pravdivá a nejsou to jen nějaké duševní projekce tak, jako to vykládají marxisticko-leninské učebnice. A budeme pro zjednodušení pracovat s naším českým – slovanským pohanstvím, a tedy na pohanství jiných koutů naší planety, včetně hinduismu a indiánských náboženství, nebudeme brát zřetel.

Pokud chceme proniknout do tajů těchto dvou náboženství, je potřeba přijmout to, že jsou reálné. Tedy bohové například Perun, Radegast, Morana, Mokoš, Santovít či Svarog skutečně existují a lidé, zejména pohanští kněží, s nimi mohou komunikovat a lidé si od nich mohou vyprosit přízeň, mohou spolu s nimi dělat slavnosti. Jenže pokud přijmeme existenci těchto bytostí, tak si to nemůžeme představovat tak, že existují jen bytosti hodné. Jsou to nehmotné bytosti neviditelných sfér, mezi kterými se samozřejmě pohybují i bytosti poťouchlé a některé vysloveně zlé.

Tedy nelze si toto pohanství představovat jako ráj na zemi. A že lidem pomáhají hodní bohové jen za to, že jim v pravidelných intervalech pořádají slavnosti a dávají obětiny. Člověk od své podstaty není pouze hodný a dobročinný a někteří chtějí víc než ostatní. A těmto lidem se do jejich služeb nabízejí bytosti nedobré a temné, se kterými je možné provádět magické rituály, a za to tyto bytosti slouží lidem. Jenže víme moc dobře z pohádek, jak to funguje. Vždy je to něco za něco. Lidé za hmotný prospěch podepíšou smlouvu s temnotou.

Pohanství si tedy můžeme představit tak, že existovali jak hodní lidé, kteří se snažili o vytváření pozitivního společenství a pomoci ostatním, ale existovali i zlí lidé, kteří zneužívali temné síly pro svůj prospěch a škodili ostatním ve jménu bytostí, kterým sloužili. A to není nějaká historická spekulace. To můžeme vidět jak v mýtech, tak v náboženských praktikách primitivních národů a kmenů, které byly zaznamenány v posledních staletích.

A také víme celkem s jistotou, že v různých přírodních náboženstvích docházelo k lidským obětem, protože si tím šamani vyprošovali přízeň temných různých bytostí, a lidské oběti rozhodně nevyžadovaly bytosti světlé. Celkem hezky je to zobrazené ve filmu Apokalypto od Mela Gibsona, který vychází z historických záznamů.

Tedy i pohanství na našem území nebyla procházka růžovou zahradou. Lidé obcovali s různými magickými silami, a to jak s těmi pozitivními, tak i s těmi zlými. A pokud se někdo rozhodl používat temné síly proti někomu, obrana nebyla snadná. Představovat si, že všichni lidé byli v době pohanství hodní a nikdo nevyužíval temné síly, je naivní. Společnost se proti tomu jistě bránila, ale neznamená to, že to bylo snadné.

A do této kultury přišlo křesťanství.

Křesťanství vneslo do naší pohanské kultury zcela novou úroveň. Kristus a jeho světlo se totiž stalo velmi silným nástrojem proti temným silám. Lidé, kteří měli problémy s ochranou proti temným silám, se najednou mohli opřít o Krista. K tomu nebylo potřeba nějakého vnucování ani boj. Pro lidi s dobrým srdcem byl příchod křesťanství skutečnou spásou. Jistě jste každý z vás viděli nějaké horory o exorcismu. Různí lidé v pohanských dobách mohli být i různě posedlí a najednou Kristovi kněží tyto lidi zachránili ve jménu Krista jen pomocí kříže.

To je ten hlavní důvod, proč lidé na našem území křesťanství přijímali. A i historické prameny toto potvrzují. V historii Evropy samozřejmě najdeme i různé epizody násilného pokřesťanšťování a případně i epizody kácení posvátných hájů od různých pomýlených horlivců. Za dobu tisíce let si nemůžeme představovat, že veškeré procesy probíhaly mírumilovně, když se různé skupiny mezi sebou vyvražďovaly kvůli celkem drobným záminkám.

Ale na našem území Čech a Moravy docházelo k přijímání křesťanství spontánně, protože lidé vnímali pozitivní sílu Krista. A vidíme, že takto spontánně to probíhalo na celém území slovanského světa. Slované mají jednoduše pro čisté duchovní křesťanství své genetické vlohy. A pokud by neexistovala snaha Východofranské říše dostat naše území pod římskou církevní strukturu, tak by byl celý slovanský svět včetně našeho území pravoslavný.

Jenže kníže Svatopluk zřejmě podlehl korupci a proti pravoslaví se postavil, Metodějovy žáky vyhnal a poklonil se římskému mocenskému systému. A aby se tento římský mocenský vliv prosadil i v Čechách, byla zavražděna kněžna Ludmila a následně i kníže Václav.

Ale to přitom neznamená, že i katolická církev nenesla duchovnost. Jen se k této duchovnosti přilepila mocenská římská struktura s vlastními zájmy.

Nicméně slovanský svět přijal křesťanství velmi přívětivě, protože Slované jsou od své podstaty mírumilovní a rozeznali v křesťanství pozitivní duchovní síly. A to přitom vůbec neznamená, že nutně museli odvrhnout své bohy. Tyto dva světy se po jistou dobu prolínaly. Jenže v křesťanství lidé nalézali skutečnou čistotu a ochranu. A tu také nalézali nejen ve spojení s Kristem, ale i Pannou Marií, anděly a různými svatými bytostmi. A v desátém století toto pochopil i kníže Václav, který položil základy naší národní duchovnosti.