Dnešní téma, které jsem si pro vás připravil, je částečně kulturní a částečně duchovní. Je to výstava korunovačního ostatkového kříže, který nechal zhotovit Karel IV. a který se nyní nachází jen pár kroků od Pražského hradu v Hradní jízdárně. A kolem tohoto kříže se poslední dva roky dějí velmi divné věci. Kříž, který nikdy neopustil naše území, byl najednou před dvěma lety, navíc na výročí německé okupace našeho území, tedy 15. března, vystaven v Drážďanech. Navíc za přítomnosti prezidenta Pavla. A navíc na výstavě, která korunovační kříž spíše dehonestovala než oslavovala.

V kontextu toho, co se nyní dělo v Brně, vidíme, že to rozhodně nebyl náhodný akt. Prezident Pavel dva roky před brněnským sjezdem Landsmanšaftu odvezl do Německa na půl roku nejposvátnější český předmět a současně jeden z nejdůležitějších symbolů české státnosti. Jenže oni si mysleli, že jim to celkem bez povšimnutí projde. Jenže neprošlo. Tou dobou jsem natočil video, které se začalo velmi spontánně šířit, a vyvezení Kříže vzbudilo velkou nevoli ve společnosti. Následně vznikla výzva za navrácení Kříže a na Hradčanském náměstí před Arcibiskupským palácem proběhla velká demonstrace.

Ale i v Drážďanech se děly velmi podivné věci. Pár desítek metrů od výstavní síně udeřil blesk v květnu toho roku do 10 lidí, z nichž 2 museli záchranáři oživovat. Ale přitom nikdo nepřišel o život. A v září se potom opět pár desítek metrů od výstavní síně zřítil hlavní drážďanský tranzitní most přes Labe. A opět přitom nikdo nepřišel o život. Obě události se přitom staly právě v době, kdy byl v Drážďanech vystavován český korunovační ostatkový kříž vyvezený za velmi podivných okolností z naší země.

Samotný korunovační kříž je spolu se Svatováclavskou korunou nejdůležitější symbol naší státnosti a co do celkového významu je podle mnoha odborníků ještě hodnotnější než Svatováclavská koruna. Je to nejvýznamnější duchovní církevní předmět, který je na území České republiky. Obsahuje ostatky svaté Anny a Jana Křtitele, tedy světců přímo spojených s Kristem, ale současně i předměty spojené s Kristovým ukřižováním, tedy například část hřebu a dřeva z kříže, na kterém byl Kristus ukřižován. Pro tento kříž a korunovační klenoty postavil Karel IV. hrad Karlštejn. Korunovační kříž v historii nikdy neopustil území České republiky a ani Němci za druhé světové války si ho nedovolili nikam odvézt.

A tu náhle 15. března 2024, na výročí německé okupace našeho území, a bez jakéhokoliv předchozího varování se česká veřejnost dozví, že český korunovační kříž byl spolu s velkou částí svatovítského pokladu odvezen do drážďanské galerie na výstavu současného umění. A na vernisáži na výročí německé okupace vystoupil dokonce český prezident Pavel. Podle kurátora Jiřího Fajta výstava Fragmenty paměti propojuje středověké artefakty, dnes již vzdáleného nebo cizího významu, se současným uměním. Tedy naše nejvzácnější poklady jsou podle Fajta artefakty cizího významu.

Další důležitou věcí je, že Kříž spolu se svatovítským pokladem nebyl vystavován jako něco vzácného a posvátného. Byl vystavován „jakože“ v dialogu se současným uměním. Ve výstavních prostorách hrála z projekce nepříjemná hudba, i samotný výstavní prostor nebyl vhodný k vystavování nejcennějších sakrálních předmětů. Tedy jakoby se náš nejcennější duchovní poklad snažili v Drážďanech co nejvíce pošlapat. A kurátorem této německé výstavy byl Jiří Fajt, bývalý ředitel Národní galerie, který byl odvolán v roce 2019 tehdejším ministrem kultury. Již jsem zmiňoval, že v květnu blesk uhodil do deseti lidí jen kousek od galerie a v září spadl v Drážďanech nejdůležitější dopravní most. Těm, co kříž odvezli z našeho území, spolu s Fajtem, byly shůry vyslány celkem jasné signály. S ostatkovým křížem si není příliš dobré zahrávat.

Kříž byl na podzim v září vrácen a dlouho o něm nebylo vidu ani slechu. A konečně letos na jaře byl opět spolu s částí svatovítského pokladu vystaven v Jízdárně Pražského hradu.

Celý koncept výstavy byl z Drážďan přesunut do Prahy. A tedy celá výstava je stejně jako v Drážďanech nevkusná. V zadní části sálu probíhá jakási audiovizuální projekce, která sice nikoho nezajímá, ale ozývají se z ní velmi nepříjemné zvuky do celého sálu. Hned v úvodním velkém panelu výstavy je kruhový otvor, ve kterém jsou vedle sebe vystaveny dva objekty. Jedním z nich je relikviář svatého Václava ve tvaru ruky. Je to po korunovačním kříži jeden z nejposvátnějších českých duchovních předmětů. Uvnitř je část ostatků svatého Václava, tedy část jeho kosti. A vedle tohoto relikviáře je vystavena plechovka od barev, ze které čouhá jakási bezejmenná kost.

Podle kurátora Jiřího Fajta je jedním ze dvou hlavních témat výstavy kritika církve jako instituce. Nad tím vlastně zůstává rozum stát. Proč Svatovítská kapitula půjčuje naše nejsvětější církevní předměty na výstavu současného umění, jejímž tématem je kritika církve? Na výstavu, kde si dělají legraci z ostatků patrona naší země?

Ale na celé výstavě je nejdůležitější to, že každý z nás může konečně korunovační ostatkový kříž navštívit a nechat se prozářit jeho úžasnou energií. A samozřejmě si užít i další úžasné předměty svatovítského pokladu. Ten je vystaven v celkem vkusně zhotoveném pavilonu, do kterého můžeme vklouznout hned za vchodem, a tak zbytek výstavy můžeme ignorovat. Sice do toho pavilonu pronikají ty divné zvuky z projekce a je tam také umístěn rotující obraz jakéhosi kardinála, což je také vrcholně nevkusné, ale přesto energii našeho pokladu to nemůže přebít. Tedy určitě si tuto část výstavy v Pražské jízdárně nenechte ujít. Bude tam až do 26. července.

Zůstává však otázka, co bude s Křížem dál. Jiří Fajt mi na mou přímou otázku odpověděl, že se uvažuje o vycestování do Německa a USA v horizontu následujících měsíců, což žádného soudného člověka nepotěší. Vývoz mimo hranice by však muselo schválit ministerstvo kultury. Od přivezení Kříže na naše území posílám opakované žádosti na ministerstvo kultury podle zákona číslo 106. A asi před týdnem mi zrovna přišla čerstvá odpověď, že žádná žádost o vyvezení Kříže podána není, ale to neznamená, že nemůže být.

A tak nezbývá než Kříž nadále hlídat a snažit se nedopustit, aby k opětovnému vyvezení mimo naše hranice došlo. A věřím, že s Boží pomocí se to podaří.