Ignác z Loyoly

Svatý Ignác založil řád Tovaryšstvo Ježíšovo, tedy řád jezuitů. A jezuité v českém prostředí nejsou řádem příliš oblíbeným. Přesto samotný řád není vůbec nezajímavý a jeho zakladatel byl velmi výrazný křesťanský mystik.

Ignác z Loyoly se v roce 1491 narodil do urozené baskické rodiny a v mládí se z něj stal rytíř. Ve svých 30 letech byl vážně zraněn dělovou koulí a byl téměř na umření. Během léčby začal s intenzivními duchovními cvičeními, takzvanými exerciciemi, a došlo u něj k intenzivním duchovním prožitkům. Poté podnikl různé poutě a následně začal studovat na kněze.

Nebudu popisovat celý jeho život, ale je celkem zajímavé, že během studia byl třeba na 42 dní zavřen v inkvizičním vězení a později v Paříži byl kvůli své činnosti svými spolužáky i učiteli označován za rozkladný živel a kacíře. Byl to tedy v rámci katolické církve celkem rebel.

V roce 1534 on a šest společníků na Montmartru založili Societas Jesu – s úmyslem vést sociální a misionářskou činnost v Jeruzalémě, anebo poslušně a bez otázek jít tam, kam je papež pošle. Řád jezuitů představuje zvláštní spojení mystiky a vojenské kázně. Jezuité byli naprosto poslušni nadřízeným a nejvyšší nadřízený, tedy jejich vrchní velitel, byl přímo papež. V roce 1540 potom papež založení řádu oficiálně schválil vydáním papežské buly.

Ignác byl velký mystik, ale současně i velký praktik. Spojením mystiky a vojenské poslušnosti vznikl celkem zvláštní řád, který byl papežem používán skutečně jako vojsko. Jezuité byli na našem území papežem používáni k protireformačním aktivitám, ale zároveň byli i šiřiteli českého jazyka a vzdělanosti. Například velký český vlastenec, pedagog a dějepisec Bohuslav Balbín byl jezuita. A v rámci své misijní činnosti šířili vzdělanost a skutečnou duchovnost. A tedy je dobré nespojovat si jezuitství pouze s Antonínem Koniášem, kterého Jirásek vylíčil jako fanatického náboženského fanatika ve svém románu Temno.