Film Parthenope

Před chvilkou jsem mluvil o českém filmu, který sklidil úspěch v Karlových Varech, ale zatím jsem ho ještě neviděl, a tak ho ani nemůžu doporučit, anebo před jeho zhlédnutím naopak varovat. A protože jsem byl v době Karlovarského festivalu v Itálii, tak zmíním jeden italský film z poslední doby, který mě opravdu zaujal. Režíroval ho Paolo Sorrentino, jeden z nejznámějších současných italských režisérů, a přiznám se, že z něj obecně nejsem až tak nadšený. Sorrentino pracuje velmi krásně s obrazem a celkovou filmovou estetikou, ale dost často za touto vytříbenou formou chybí obsah. A tak jeho filmy z poslední doby byly spíše průměrné až podprůměrné, jako třeba Boží ruka z roku 2021.

Na druhou stranu, když se do Sorrentinových rukou dostane nějaká smysluplná zápletka a forma se spojí s obsahem, pak může být výsledek velmi zajímavý. To se například stalo, když Sorrentino natočil seriál Mladý papež v roce 2016. V hlavní roli mladého a kontroverzního papeže se objevil americký herec Jude Law, který se snažil vrátit papežskému stolci důstojnost a odvracel se od modernistických tendencí v církvi, a to velmi zajímavým a kontroverzním způsobem. Tento desetidílný seriál rozhodně stojí za zhlédnutí, a to nejen kvůli zajímavým duchovním tématům, ale i kvůli dobře ztvárněnému filmovému řemeslu.

Ale film, který chci zmínit, natočil Sorrentino v roce 2024 a patří zrovna k těm povedeným. Film se jmenuje Parthenope a je o velmi krásné ženě, která se narodila v Neapoli. Parthenope byla podle řecké báje siréna, která se utopila poté, co jejímu zpěvu odolal Odysseus. Její tělo bylo vyplaveno na pobřeží v místech dnešní Neapole, a proto se Parthenope stala mytickou zakladatelkou a symbolem města.

Film je tak o krásné ženě a i o Neapoli a krása v tomto filmu není jen samoúčelný estetický prvek, ale dramaturgicky funguje jako součást příběhu. A tak pokud chcete nasát italskou atmosféru, tak vřele Parthenope doporučuju.