Čína

A nyní je již čas na komentáře k současnému společenskému dění. Viděl jsem tento týden asi desetiminutové video o tom, jaký je v Číně technologický pokrok. A to, o čem se tady povídá jako o futuristických vizích, je tam již součástí běžné reality a probíhá tam již masová výroba pro běžné použití. Tedy například drony, které donášejí jídlo, roboticky řízená auta. Tedy to, co jsme mohli vidět v některých dílech seriálu Černé zrcadlo, je v Číně již realitou.

Lidé, když jdou z letištní haly do letadla, již neprocházejí žádnou kontrolou, protože kontrola je zbytečná. O každém člověku totiž umělá inteligence všechno ví, protože ho sleduje na každém kroku. A k platbám se již začínají používat dlaně, protože rozpoznání kresby na dlani je řádově přesnější než pouhý otisk prstu.

Tedy žádné sci-fi, ale realita v zemi, kde žije osmina obyvatel planety, pro které jsme již technologicky méně vyvinutou rasou. Víme, jak se k méně vyvinutým rasám chovali například Britové. Ty, které se jim nepodařilo zotročit, tak pozabíjeli. Číňané jsou naštěstí proti Britům o dost kulturnější.

Ale přesto je důležité si odpovědět na otázku, a tedy ne jen jednorázově, ale spíše každý den – opravdu chceme tímto směrem směřovat? Chceme směřovat k naprosto technicky dokonalé společnosti, kde vše za nás řeší roboti a kde každý náš krok analyzuje umělá inteligence?

Anebo chceme směřovat k duchovnosti a k vyššímu účelu svého bytí?

Nedávno proběhl festival Colours of Ostrava, který se vychloubal tím, že je zcela bezhotovostní. Tedy na celém festivalu nelze platit hotovostí, ale jen čipem nebo kartou. Jenže jsem zjistil, že takto to už mají všechny větší festivaly. Zkrátka každý krok je monitorován a lidé jsou z toho nadšeni.

A tak je důležité přemýšlet nad úplně každou drobností, jestli na jejím konci není koncentrák.