Mluvil jsem před týdnem o špatném načasování a o tom, že se celá akce otočila jak proti Němcům, tak i proti jejich přisluhovačům na našem území. Sám sudetoněmecký sjezd není cílem, ale pouze prostředkem k prosazování cíle podrobování našeho území rozpínavou germánskou kulturou.

Takzvaný proces smíření probíhá již od 90. let a nejsou do toho zapojeny jen havlistické, fialové a pavlovské kruhy, ale i kruhy katolické církve. A souvisí s tím i vyvezení českého korunovačního kříže do Německa před dvěma lety, o čemž budeme mluvit po osmé hodině podrobněji.

Ale je důležité se na to podívat z historického odstupu. Odsun Němců nesouvisí pouze s druhou světovou válkou. Bez vnímání historických souvislostí jsme odsouzeni na věc pohlížet pouze povrchově. Problém snahy germanizace našeho území můžeme vnímat již od desátého století, kdy se kníže Václav s babičkou Ludmilou snažili nepodléhat západním diktátům a naopak šířit křesťanství byzantské větve, což se oběma stalo osudným.

Karel IV. se snažil o něco podobného, na což navázal Jan Hus, a to se stalo osudným jak jemu, tak i celému našemu národu. Proti českým zemím se spolčil celý západní svět a český národ byl značně zdecimován. Po husitských válkách přežila pouhá třetina obyvatel. A to umožnilo postupné pronikání západního, respektive germánského vlivu na naše území. Paradoxně náš oslabený národ před úplnou germanizací zachránila říše Rakouská, která sice měla své mouchy, ale přesto náš národ zůstal zachován a dostal možnost se v devatenáctém století opět nadechnout.

A ve století dvacátém se opět tisíciletá snaha Germánů ovládnout slovanský svět rozhořela naplno.

Odsunutí Němců z našeho území tak není žádná odplata za jejich zločiny během druhé světové války, i když i to bylo zcela legitimní. Je to snaha o ubránění celého slovanského prostoru před tisíciletou snahou Germánů nás ovládnout. Bylo to znovuobnovení celistvosti našeho území po snaze zlikvidovat náš národ již v 15. století.

Tedy to hlavní smíření bychom měli udělat sami se sebou. Odpusťme si to, že jsme se po druhé světové válce k některým lidem chovali hrubě. Ano, chovali, ale bylo to nutné a byl to pro naši zemi sice trochu bolestivý, ale hluboce léčivý proces.

Je dobré si uvědomit, že se skutečně nejednalo o žádnou odplatu. Odplata totiž nemá dobrou energii a často se vrací jako bumerang. Byl to ozdravný proces, který byl nutný s ohledem na ochranu a přežití celého slovanského světa.