Koronavirus nám nastavil zrdcadlo
Koronavirus nám nastavil zrdcadlo. A poskytl nám šanci se zamyslet nad tím, jakým směrem se chceme dál vydat. Prožíváme na vlastní kůži, že o svobodu, kterou jsme brali jako samozřejmost, můžeme ve velmi krátké době přijít, a přitom to může být z „dobrého“ důvodu. Ukázal nám, že současná medicína je proti možným podobným rizikům bezzubá. Ukázal, že to, co nám skutečně pomáhá, je především silné zdraví a imunita. A že množství léků a očkování nám naší imunitu jen podrývá. Že zdravá strava, slunce, čerstvý vzduch a vitamíny, přírodní léčiva a doplňky a duševní rovnováha jsou to, co je pro zdraví skutečně důležité.
Ukázal nám také, jaké to je se zastavit. Zastavit a přemýšlet o věcech nad kterými bychom jinak nikdy nepřemýšleli. Zjistit, že když se alespoň na chvíli pozastaví denodenní shon, tak že to není konec světa, a že naopak můžeme prožít něco nečekaně lidského. Někdo se sice na takové situaci snaží obohatit, ale je spousta lidí, kteří bez ohledu na vlastní prospěch pomáhají ostatním. Že tu jsme jeden pro druhého.
A po této důležité zkušenosti budeme mít volbu. Buď na zážitek zpomalení a lidskosti zapomeneme a budeme chtít nad dalšími potenciálními hrozbami vyhrát odlidštěním a technikou. Budeme se co nejvíce izolovat od jiných lidí, dobrovolně se propojíme na systémy, které nás budou sledovat na každém kroku, a budou sledovat kde a kdy a kolik přesně minut jsme se s někým bavili. A budem vymýšlet další a další nefunkční očkování, přinášející ještě větší rizika, protože se budeme tak bát, že do sebe necháme napíchat cokoliv co půjde natáhnout do injekční stříkačky. Budeme se snažit rozbíjet a přeskupovat DNA, protože budeme chtít z genetického inženýrství získat všechno co se dá. A tím budeme vytvářet další a další nepředvídatelná rizika. A budem každou chvíli připraveni na zákaz vycházení a budem mít připravenou hromadu konzerv a sucharů. Budem dýchat přefiltrovaný a dezinfikovaný vzduch, a raději ani nebudeme chodit ven. A každý den sledovat zprávy, jestli někde není nějaký nový virus. A budem čím dál víc nemocnější polykat hrsti prášků.
A nebo se můžeme rozhodnout, že tak to nechceme. Že to není život, který bychom chtěli žít. Že se začneme víc věnovat svým blízkým. Že se nemusíme hnát za něčím, co má jen pofiderní cenu. Že svoboda člověka je mnohem důležitější než žít na vodítkách krmeni strachem. Že pro to, abychom se mohli radovat z života a svobody je nejdůležitější, abychom byli přirozeně zdraví. Že zdraví není jen to, že nemusíme chodit k doktorovi, ale plnohodnotný život beze strachu. Že o zdraví chceme aktivně pečovat a nečekat jen, že až „nám“ něco přestane fungovat, a my si půjdeme vyzvednout pilulky. Že zdraví je ve spojení s přírodou a nikoliv s chemickou továrnou. Že jsou na světě důležitější hodnoty než sedět na hromadě z majetku. A že můžeme mít tak čistou vodu, že v Benátkách budeme potkávat delfíny.
Můžeme si zvolit život v dobrovolném vězení v kleci a nebo život na slunci.
Václav Hrabák
