Za 32 „svobodných“ let jsme se postupně dostali do stavu, který má se svobodou pramálo společného, a to nikoliv pouze během posledního roku. Výraznou devalvaci pojmu svoboda můžeme vnímat přinejmenším v posledních dvou dekádách, nyní se proces pouze uspíšil. Na jednu stranu je to děsivé, na tu druhou naopak nadějné, protože postupného procesu si dříve všiml jen málokdo. Nyní je tento proces tak do očí bijící, že ho intenzivně vnímá stále více lidí.
Pojem člověk se na žebříčku hodnot postupně vytratil, přičemž ho nahrazují „menšiny“, „korektnost“. Člověk již nesmí svobodně nakládat s vlastním zdravím ani se zdravím vlastních dětí. Jakékoliv zvěrstvo lze vysvětlit veřejným zájmem, zájmem většiny nebo naopak menšiny. Člověk v naší zemi již ani nemá šanci uniknout do zdravého prostředí, neboť na polích a loukách je zcela legální rozsypávat jedovaté chemikálie, vzduch zamořovat elektromagnetickými vlnami. Jakýkoliv kousek přirozené přírody je likvidován pomocí dotací. Nyní vše směřuje k plošnému vpichování do těla jakéhosi genetického materiálu jehlou, o kterém nikdo netuší, co to s lidmi udělá. A přitom to samé se děje již řadu let u našich dětí téměř nepovšimnuto. Jako země přestáváme být soběstační a přitom je nám neustále vyhrožováno přísunem nezvaných hostů.
Z médií za poslední roky postupně zcela vymizela profesionalita. Z mainstreamových médií se staly propagandistické hlásné trouby a dříve svobodná sociální média jsou postupně cenzurována. Veřejnoprávní rozhlas a televize přestávají sloužit veřejnosti, přestože jsou placené právě z její kapsy.
Ke změně by měla sloužit politika, jenže „pokud by volby něco mohly změnit, dávno by je zrušili“. Farmaceutický byznys totálně řídí současnou kovi-krizi, při které politici hrají pouze druhé housle. Z úst opozice slyšíme, jak by situaci zvládla efektivněji, ale v podstatě naprosto stejným, ne-li horším způsobem. Farmaceutický byznys přitom již dávno zcela nepokrytě ovládá zhoršování situace v povinném očkování dětí. A i „dobrovolná“ farmacie svými postupy postupně „zdarma“ poškozuje zdraví lidí a za to zdánlivé „zdarma“ všichni platí zdravotní pojištění. Politika se tak již pohybuje pouze v mantinelech, které jí farmafirmy spolu s WHO a západními mocnostmi dovolí.
Přitom existuje mnoho lidí i organizací, kteří bojují za nápravu, a jeden z důvodů vzniku společenství České země je právě jejich propojení. Mnoho věcí zdánlivě nesourodých má totiž společného jmenovatele, a to je ochrana člověka a přírody před zotročením. Svoboda totiž není přepych nebo zhýčkanost. Svoboda je jediná pojistka před možným vznikem tyranie, i když to může společnost bolet. A je jedno, jestli někdo věří konspiracím, či nikoliv. Realita je taková, že svoboda skutečně mizí a mnoho lidí rezignuje, protože nevidí východisko. Oprávněně si myslí, že je vlastně zbytečné chodit k volbám, a mimo volby nevidí možnost změny. Možnost změny však existuje. Pokud rovnice nemá řešení, řešení se nachází mimo rovnici. Pokud jsme v bludišti, které nemá východ, musíme z bludiště vykročit. Voleb je dobré se účastnit a volit nejmenší aktuální zlo, ale volbami to nesmí končit. Pokud bychom pouze volili, na současné situaci bychom se podíleli. Musíme se snažit o vystoupení ze začarovaného kruhu. Změnit destruktivní systém politických stran, který nenabízí řešení.
Vidíme kolem sebe, co se postupně vytrácí a o co se snaží různé skryté i neskryté skupiny. Proto je důležité v těchto směrech napřít síly; jen tak můžeme zvrátit proces odlidštění a zotročení. Musíme podporovat skutečné zdraví a nikoliv to, co do nás sype konvenční medicína, protože jen tak se můžeme úspěšně postavit tyranii. Musíme bojovat za identitu národní, pohlavní, etnickou, rodinnou, protože identita je důležitá pro to, abychom mohli pevně stát. Musíme bránit možnost vlastnit svá obydlí a mít možnost si sami svobodně obstarat vlastními silami obživu a základní potřeby pro život. Musíme se aktivně snažit zachovat a podporovat duchovnost, ať už křesťanskou či jakoukoliv jinou. Musíme chránit přírodu, protože jen tak můžeme zůstat sami zdraví. Musíme ustavit základní pravidla, která nám politici nesmí zcizit.
Kdokoliv, kdo pracuje na společném cíli čestným způsobem, je vítán. Účel nemůže světit prostředky, ale to neznamená, že máme nečině přihlížet obrovské agresi, která postupně sílí. Probuďme v sobě nejen národní hrdost. V porovnání s tím, co se děje u našich západních sousedů, se za svůj národ nemusíme stydět. Naopak. Nebuďme agresivní, ale stůjme jasně, zpříma a statečně. Chceme propojit všechny síly, které bojují za stejnou věc. Buďme velkorysí a naslouchejme jak lidem s knihou v ruce tak lidem, kteří věci řeší raději postaru fackou. Naslouchejme konspirátorům i antikonspirátorům, pacifistům i militaristům, pokud bojují za prospěch Českých zemí. České země jsou zemí křesťanů, pohanů i jinak duchovně založených lidí. Pokud se budeme nad někoho z jakýchkoliv důvodů povyšovat, nespojíme se. Vzpomeňme si na českou legendu o třech prutech. Mnoho lidí dělá chyby a mnoho lidí se snaží o stejnou věc jinou strategií. Jde však o to k cíli dojít.
Společný základ společenství České země je definován obecně sedmi kameny v úvodním textu. Konkrétní příklady, které z nich vycházejí, jsou například následující (nikoli zcela vyčerpávající):
Společenství České země se nehlásí k žádné ideologii ani konkrétnímu současnému či historickému hnutí. Je pro nás důležitý odkaz všech osobností, které se zasadily o existenci českých zemí a svobodu a prosperitu jejích obyvatel a svoji odvahu zaplatili často i vlastním životem, jako například svatá Ludmila, svatý Václav, Karel IV., Jan Hus, Jan Palacký, Karel Havlíček Borovský, Milena Jesenská a stovky dalších.
Svatí patroni naší země, slovanští bohové, pomozte nám zachovat svobodu v českých zemích.